Rozdíl mezi veřejným a soukromým sektorem, když jde o mzdy

Toto je reakce na sloupek, který napsala Ingrid Koppelman (členka vedení pro sport a pohyb ve svazu FNV) na portálu Zwembadbranche dne 12. 7. 2022.

Odkaz: https://www.zwembadbranche.nl/familiegevoel-en-scheefgroei-de-spagaat-van-de-zwembadmedewerker/

Plavecké odvětví je rozdělené. Ne bok po boku, ale s malým Švýcarskem někde uprostřed. Ten rozdíl spočívá v tom, zda jde o veřejný, nebo soukromý sektor. Do veřejného patří partneři plaveckého odvětví kotovaní na burze, kteří provozují bazény obcí. Mezi soukromé partnery plaveckého odvětví řadíme provozovatele plaveckých škol a majitele vlastních bazénů. Zásadní rozdíl mezi oběma stranami představuje dotace a po covidu program SPUK IJZ (Specifieke Uitkering ijsbanen en Zwembaden, tedy zvláštní příspěvek pro kluziště a bazény).

Už delší dobu to v řadách odvětví vře, pokud jde o vizi budoucnosti. Veřejný sektor spolu s politikou míří k jednotě s jedním diplomem, jedním týmem a především k okázalosti pod ochrannými křídly haagské politiky. Soukromý sektor si zatím leduje rány z období covidu, kdy se v kouři rozplynuly desetitisíce eur, sáhlo se na penze a na stole stál málem doslova suchý chléb, aby vůbec bylo možné dál učit.

Právě soukromý sektor přijímá nejtvrdší rány. Covid, energie, nedostatek personálu a rostoucí mzdové náklady. Tady není žádný fond, ze kterého by se dala načerpat pomoc na pokrytí škod a schodků, a ty se tam, kde je to možné, přepočítají jedna ku jedné na zákazníka – tedy na rodiče dětí. Ti platí za plaveckou výuku částku, ve které je zohledněno vše. Pronájem bazénu, plyn, voda, elektřina, personál, administrativa a tak dále. Tyto částky leží podstatně výše než u veřejných bazénů, které dostávají příspěvky prostřednictvím různých dotací a mohly škody způsobené covidem a lockdowny zmírnit díky programu SPUK IJZ.

Zdá se, že FNV k tomu ještě přidává. V blogu tváře odborového svazu FNV pro sport, Ingrid Koppelman, se vykresluje obraz, že tvrdě pracující provozovatel plavecké školy nebo majitel bazénu bez dotace to bere příliš na lehkou váhu, neprojevuje svým zaměstnancům žádné uznání a navíc s nimi zachází pohrdavě tím, že nejde s růstem minimální mzdy tak, jak to dělá veřejná část plaveckého odvětví.

Provozovatel plavecké školy nebo komerční majitel bazénu si svou profesi zvolil z vášně pro obor a z touhy udělat svět o něco lepším tím, že nabízí své odborné znalosti a kvality dětem i dospělým. Volba, která často vyrostla z rozdílné vize oproti jejich dřívějšímu pracovišti nebo z přesvědčení, že to musí jít lépe. Ostatně určování minimální mzdy je a zůstává záležitostí státu a neurčuje ho trh.

Snadno se mluví, když jste zaměstnancem velkého provozovatele nebo obce a jsou tu připravené dotační peníze na podporu případných schodků a růstu. Pokud by kvůli nešťastným okolnostem dotace nestačila, dá se prostě zažádat o dodatečnou. Stanovisko, které FNV zaujímá, je proto absurdní. Zní takto: „Naše stanovisko je jasné: nejprve rozpočtujte personál. Dobří a schopní zaměstnanci mají pro bazén i celé plavecké odvětví velkou hodnotu. Lidé, kteří pro vás vydělávají peníze, nejsou zbytková položka, jsou tepajícím srdcem vaší firmy.“ Jenže samozřejmě každý komerční majitel ví, jaký význam má dobrý personál, a rád mu své uznání projeví. Jenom je vázán na koncového uživatele, a to jsou rodiče, kteří budou muset plaveckou výuku zaplatit.

Abychom trochu nahlédli do toho, jak to je s platy, uveďme praktický příklad. Jedna plavecká škola v současnosti používá platy v souladu s kolektivní smlouvou CAO-zwembaden 2021. V té už je zahrnuté navýšení, protože minimální mzda vyjadřuje trochu málo uznání. Pokud se podíváme na požadavek FNV zvýšit minimální mzdy na 14 eur, mzdové náklady vzrostou o 30 až 40 %. K tomu se přidává FNV prosazovaná kolektivní smlouva CAO-zwembaden, v jejímž rámci je povinná účast v penzijním fondu, který žádá velmi vysoké procento. Připočtěte tedy ještě 15 % navíc k celkovým mzdovým nákladům. Tohle se musí z něčeho zaplatit, a proto se to bude muset přenést na rodiče. K tomu je zapotřebí v průměru 10 až 15 % zvýšení nákladů na plaveckou výuku. Po explozivním nárůstu nákladů na energie už mnohé bazény a plavecké školy zdražily až o 10 %. Stručně řečeno by to tedy znamenalo, že u komerčních subjektů podraží plavecký diplom o 25 %.

Co lze FNV vytknout, je především štvaní. Nejprve přiložte ucho ke komerčním plaveckým školám, než vyvodíte závěry, které vůbec nemohou být založené na pravdě. Subjektivní domněnky, které pak jen vyvolávají neklid v odvětví, jež už tak stojí v jednom plameni. Vstupte do dialogu a vžijte se i do „protistrany“.

Bez ohledu na to, že personál musí být dobře odměňován, mimo jiné kvůli svému vysoce zodpovědnému úkolu naučit děti plavat, nesmí to jít na úkor těch, o které tu ve skutečnosti jde. Dětí, jejichž rodiče si už brzy nebudou moci plaveckou výuku dovolit.