KNZB upřednostňuje vlastní zájmy před zájmy plaveckého odvětví

Když se Aschwin Lankwarden ujal funkce ředitele Koninklijke Nederlandse Zwembond (KNZB), stanovil si několik cílů. Dnes, o pár let později, se ukazuje, že tyto cíle nebyly naplněny a jeho působení mimo jiné vedlo k extrémnímu rozštěpení nizozemské výuky plavání.

Destruktivní postoj vůči zainteresovaným stranám v plaveckém odvětví způsobil, že zejména v době covidu vyšla najevo obrovská propast mezi jednotlivými tábory. KNZB může spoléhat na celostátní podporu. Ostatní zájmové organizace se musí samy postarat o to, jak si udrží hlavu – doslova i obrazně – nad vodou.

Spojující role KNZB

KNZB střílí daleko za svůj vlastní cíl. Tam, kde by organizace měla plnit spojující roli a stát jako deštník nad všemi zájmovými skupinami, převažuje vlastní zájem nad zájmem celého plaveckého odvětví. Zdá se, že cíl spojovat byl odsunut stranou a že vrch získalo vydělávání peněz.

KNZB během covidu

Během koronavirové krize vznikla projektová skupina, která měla jednat o protokolech uplatňovaných na národní úrovni. KNZB stál v jejím čele a řešil danou problematiku společně s NRZ (Nationale Raad Zwemveiligheid), WiZZ (Vereniging werkgevers in Zwembaden en Zwemscholen) a VSG (Vereniging Sport en Gemeente). Přestože projektová skupina chtěla navenek působit dojmem, že všechny zainteresované strany mají stejný zájem, a tudíž i úměrně stejné právo se vyjadřovat, praxe ukázala něco jiného.

Poskytovatelé plaveckých diplomů si podávají ruce

Různí poskytovatelé plaveckých diplomů si vyvinuli vlastní diplomovou řadu. A to proto, že linie KNZB a NRZ neodpovídá praktičtějším a proto často vyšším kvalitativním nárokům, které nabízejí oni. Tím, že KNZB a NRZ předstírají, že jako jediné mají „národně uznávaný“ diplom, tvrdí, že ostatní diplomy nesplňují bezpečnostní požadavky. Problém je také v tom, že členové vedení KNZB mají dvojí roli. Nejsou totiž pouze členy vedení KNZB, ale i NRZ. KNZB je ochoten přistoupit k uznání pouze v okamžiku, kdy bude smět NRZ kontrolovat ostatní odvětvové organizace. Tato provázanost se objevuje i u jiných zájmových organizací, například u WiZZ, v jejímž vedení zasedají velcí komerční provozovatelé.

U komerčního poskytovatele by to fungovalo jinak – ten totiž neuspěje, pokud podle zákazníka neodvádí kvalitu. Kromě toho způsob práce KNZB, NRZ, WiZZ a jejich souputníků inklinuje k monopolistickému chování v rámci plaveckého odvětví. Zákaz takového jednání je dokonce zakotven v evropské legislativě.

V přiloženém článku se navíc uvádí, že model výdělku je pro všechny strany větší, pokud budou všichni pokračovat v plavání (viz: poznámka pro redakci). Tím se pravděpodobně naráží na to, že subvencované organizace nemají svůj model výdělku v pořádku. Pro komerční polovinu platí doslova: inovuj, nebo se utop. Vzhledem ke stále rostoucímu počtu soukromých plaveckých institucí je pak otázkou, do jaké míry je daňový poplatník ochoten vydávat peníze na něco, co má soukromý sektor s největší pravděpodobností zařízeno lépe.

Samozřejmě existují v tomto plaveckém odvětví součásti, které bez dodatečných peněz nemají šanci přežít. Ale řekněme si upřímně: potřebuje každá obec bazén o délce 25 nebo dokonce 50 metrů, který hltá peníze? Možná by se KNZB měl zaměřit spíše na tohle, než aby se míchal do odvětví, v němž má jen málo odbornosti. Rada stávajícímu řediteli zní: řešte to dřív, než škody ve výuce plavání nabudou ještě větších rozměrů.